Být rodičem, na to se nedá předem připravit. Naše představy a očekávání jsou odlišné od reality.

Je to asi, jako když zapomenete dát na mixér se smoothie víčko a zapnete.

Takový menší chaos.

Zkusme to, ale pojmout pozitivně. S dětmi se nikdy nenudíme a když se nebudeme za vše na naše ratolesti zlobit, může to být i zábava.  

Můj příklad ze života.

Naše rána jsou vždy plná spěchu, popohánění, otázek zda mají vše důležité připraveno a potom sprinty do školy. Už jsem se ani nepozastavila nad tím, když mi jeden ze synů jednoho rána v půlce cesty řekl, že si zapomněl doma tašku. Jako vážně? V takovém případě můžete začít totálně vyšilovat a nebo zvolit cestu, kterou jsem se dala já a to vykouzlit úsměv na tváři a s klidem říci: “tak to utíkej, ať stihneš školu”. Počkejte na nějaké průpovídky, alespoň až zaběhne za roh. :D

Někdy to stojí velké úsilí nevybouchnout, proto se také ptáme zda mají vše, že?

Být rodič je krásné, najednou získáte opravdový pocit důležitosti, že najednou vše na tomto světě dává konečně smysl.

Je vlastně jedno jak vypadáš, co jsi v životě dokázal, pro své dítě jsi středobodem vesmíru.

Alespoň tedy do pubertálního věku, potom to jde rychle z kopce a najednou jsi hloupý, nic nechápeš a neumíš.

Být rodič má i své benefity.

Mám pocit, že bych mohla být lékařkou, psychiatričkou, výchovnou poradkyní, učitelkou, módní návrhářkou, krotitelkou divé zvěře nebo klidně i bachařkou. :D

Jen sami uznejte, čím vším pro své děti jsme.

Když už se přeneseme přes počáteční chaos s novorozencem, kdy jsme se smířili s tím, že  teplou kávu, pravidelnou stravu a kvalitní spánek si hodně dlouhou dobu nedopřejeme a začínáme si myslet jak už máme vyhráno, přicházejí stále nové a nové výzvy.

Strach

Narození dítěte je z hlediska strachů a obav náročné. Vlna zodpovědnosti, když se nám narodí dítě, tak úžasné a tak bezbranné stvoření závislé na naší péči.

Nejen nám rodičům, ale i našim dětem prospívá, když se dokážeme uvolnit. Když potomkům dopřejeme trochu volnosti, kdy na sebe postupně přebírají zodpovědnost, trénují své schopnosti a znalost, vyplatí se to.

Úzkostní rodiče vychovávají úzkostné děti.

Jaké to je, mít doma puberťáka

Snad každý by období puberty svého potomka nejraději přeskočil. To bohužel nejde a nebylo by to ani správné. Je to důkaz, že vaše dítě roste tak jak má, a že je vše v nejlepším pořádku.

Takže kdykoliv vám bude těžko, opakujte si, že máte doma zdravé dítě. Není to navždy! To si řeknete pokaždé, když na vás půjdou mdloby.

Jednou to skončí a z věčně naštvaného, nezvladatelného puberťáka vyroste při troše štěstí rozumný muž či žena.

Nezapomeňte, že tohle období není těžké jen pro vás, ale i pro vašeho teenagera. Ocitl se ve vzduchoprázdnu.

Zkrátka se potácí mezi světem dětí a dospělých. Překročit tuhle hranici a najít si ve světě dospěláků své místo není snadné.

Důvěřujte sobě i svému dítěti!

I když teď neprožíváte idylické období, obzvlášť tady platí, že láska hory přenáší.

A jednou se vám veškerá láska, péče a důvěra vrátí.